Kostel sv. Anny

Zrození kostela v době rychlého růstu Žižkova

Na počátku 20. století přestávaly stávající žižkovské kostely kapacitně dostačovat rostoucímu počtu věřících. Dynamicky se rozvíjející čtvrť přitahovala nové obyvatele z Čech i Moravy a potřeba dalšího chrámu byla stále naléhavější.

Výstavbu inicioval Spolek svatého Bonifáce, který původně zamýšlel zasvětit kostel svatému Norbertovi. Kvůli odporu části tehdejší nacionalisticky orientované veřejnosti však byl chrám nakonec zasvěcen svaté Anně – matce Panny Marie.

Autorem projektu byl architekt Eduard Sochor, který stavbu navrhl v duchu pozdní secese s prvky nastupující moderny. Kostel byl slavnostně vysvěcen 8. října 1911 světícím biskupem Františkem Brusákem.

Architektura: mezi secesí a modernou

Kostel svaté Anny je trojlodní stavbou s presbytářem orientovaným na západ, což není v sakrální architektuře zcela obvyklé. Na první pohled zaujme ornamentální fasáda a geometrizující tvary, v nichž lze rozpoznat vedle secese také vlivy kubismu a rodícího se funkcionalismu.

Dominantou průčelí je valbová střecha doplněná stanovou zvonicí s hranolovou lucernou. Po stranách se zvedají menší věže uzavírající boční lodě a výrazné pětiboké okno dodává stavbě osobitý charakter.

Pozoruhodným technickým řešením je také železobetonový strop o tloušťce pouhých osm centimetrů – na svou dobu mimořádně moderní konstrukce.

Interiér a duchovní symbolika

V presbytáři se nachází působivý výjev Krista ukřižovaného, na nějž ukazují starozákonní proroci – král David s harfou, prorok Izaiáš, Jeremiáš a Jan Křtitel. Nad nimi jsou umístěny symboly čtyř evangelistů.

Tato výzdoba vznikla v okruhu tzv. Beuronské umělecké školy, jejíž styl je charakteristický monumentální stylizací postav, ornamentálností a inspirací raně křesťanským i orientálním uměním. Umělci této školy působili po vyhnání z Německa také v pražském Emauzském klášteře.

Nad presbytářem se nachází vitráž se scénou Nejsvětějšího Srdce Ježíšova z roku 1915, pořízená z darů věřících během první světové války. Andělé nad oknem nesou prosbu:
„Svatá Anno, Matko rodičky Boží, oroduj za nás.“

Pozdější malba nad vítězným obloukem, vytvořená k jubileu svatého Václava roku 1929, zobrazuje Pannu Marii s Ježíšem a symbolicky také celé tajemství Nejsvětější Trojice.

Po obvodu hlavní lodi lze spatřit invokace z loretánských litanií – další z prvků ovlivněných beuronskou estetikou.

Karmelitáni a proměny 20. století

Krátce po vysvěcení byl kostel svěřen do péče Řádu bosých karmelitánů. Ti se usadili v přilehlém klášteře, který byl vybudován roku 1916 podle návrhu architekta Antonína Procházky.

Po vzniku samostatného Československa se však společenské klima změnilo a prostředí silně proletářského a nacionalistického Žižkova nebylo řádu nakloněno. Karmelitáni proto roku 1922 odešli. Klášter byl následně přeměněn na faru a obytné prostory.

Další dramatickou kapitolu přineslo 20. století – pokus o předání areálu dominikánům zmařil nástup komunistického režimu. Roku 1950 byly mužské řeholní řády násilně zrušeny, jejich majetek zabaven a řeholníci internováni. Církvi byl objekt navrácen až po roce 1989.

Umělecké a liturgické zajímavosti

Interiér kostela od počátku provázely finanční obtíže, což vedlo k určité nesourodosti vybavení. Například barokní kazatelna byla přenesena z bývalého kostela Povýšení svatého Kříže (dnes koncertní síň Atrium). Hlavní oltář i sochařská výzdoba kolem chrámu jsou však původní.

Za pozornost stojí také emblemy karmelitánského řádu, které lze nalézt na mříži u východu i na Božím hrobě, nad nímž se nachází socha Pražského Jezulátka.

Kostel dnes

Kostel svaté Anny je tichým svědkem bouřlivých dějin Žižkova i celé společnosti. Přesto si zachoval svůj duchovní charakter a architektonickou osobitost. Vedle historické a umělecké hodnoty zůstává především místem modlitby a prostoru pro setkání člověka s Bohem – oázou klidu uprostřed městského ruchu.