Kostel sv. Prokopa

Základní charakteristika

Kostel svatého Prokopa je římskokatolickým farním kostelem. Nachází se na Sladkovského náměstí a je jednou z nejvýraznějších sakrálních staveb této části Prahy. Nejvýraznějším prvkem chrámu je štíhlá hranolová věž vysoká 73 metrů, zakončená jehlancovou střechou, která je viditelná z širokého okolí.

Chrám je orientován tradičně k východu, má kapacitu až 2000 osob a patří k největším novogotickým kostelům v Praze.

Historické souvislosti a vznik kostela

Druhá polovina 19. století znamenala pro Žižkov prudký populační růst. Původní kostely v okolí – zejména kostel sv. Rocha, Šebestiána a Rozálie – již kapacitně nestačily potřebám věřících. Proto vznikla iniciativa k výstavbě nového chrámu, kterou podpořil spolek založený místními představiteli pod patronací pražského arcibiskupa.

Základní kámen kostela byl položen 30. října 1898 při příležitosti 50. výročí panování císaře Františka Josefa I. a posvětil jej kardinál František Schönborn. V prvních letech se proto kostelu říkalo také „Jubilejní“.

Architektonický návrh vypracoval významný český architekt Josef Mocker, po jehož smrti stavbu dokončil František Mikš. Po pěti letech výstavby byl kostel slavnostně posvěcen 27. září 1903 pražským arcibiskupem Lvem Skrbenským z Hříště.

Architektura a vnější podoba

Kostel je postaven jako síňové trojlodí v novogotickém stylu. Délka chrámu přesahuje 51 metrů, šířka činí 17 metrů a výška křížové klenby dosahuje 16 metrů.

Do chrámu se vstupuje po schodištích na severní a západní straně. Nad hlavním severním portálem se nachází vzácný tympanon s reliéfem Madony s dítětem, jemuž svatý Prokop předává model kostela. Autorem reliéfu je sochař Josef Pekárek, žák Josefa Václava Myslbeka. Nad bočním západním vstupem stojí socha svatého Vojtěcha, zvoucí návštěvníky do chrámu.

Interiér a umělecká výzdoba

Interiér kostela je bohatě vybaven a nese výraznou stopu českého novogotického umění přelomu 19. a 20. století. Klenby jsou neseny dvěma řadami sloupů a vytvářejí vzdušný, přehledný prostor.

Hlavní novogotický oltář, navržený Františkem Mikšem, je koncipován jako oltářní archa. Ústřední socha svatého Prokopa v opatském rouchu je doplněna postavami svatých Cyrila a Metoděje, jejichž autorem je sochař Štěpán Zálešák. Deskové obrazy se scénami ze života sv. Prokopa namaloval malíř Karel Ludvík Klusáček.

Významným uměleckým dílem je obraz Svatý Václav, obránce Prahy proti Švédům z roku 1649 od Karla Škréty, pocházející z Emauzského kláštera.

Pozornost upoutá také volně stojící mramorová socha Krista Salvátora, vytvořená vídeňským sochařem Antonem Schmidgruberem již v roce 1888, a historické varhany z dílny žižkovského varhanáře Emanuela Petra.

Vitráže, zvony a další zajímavosti

Vitráže v oknech byly vytvořeny podle návrhů Karla Klusáčka, přičemž poslední okno v jižní lodi bylo doplněno až roku 1992 podle návrhu Cyrila Boudy a znázorňuje setkání knížete Oldřicha se svatým Prokopem u Sázavy.

Ve věži kostela se nachází celkem devět zvonů pocházejících z různých období, od konce 19. století až po 90. léta 20. století. Některé byly rekvírovány během světových válek, jiné byly nově odlity jako jejich náhrada. Zvony tak vytvářejí živý historický celek, který dodnes doprovází liturgický i každodenní život farnosti.

Současnost

V letech 1992–1997 prošel kostel rozsáhlou rekonstrukcí a restaurátorskými pracemi. Dnes je kostel svatého Prokopa nejen architektonickou a kulturní památkou, ale především živým duchovním centrem místní farnosti – místem slavení liturgie, modlitby, setkávání i služby.